Tlak. Tlak působící na tlakovou nádobu může pocházet ze dvou zdrojů: externě nebo interně.
Maximální pracovní tlak tlakové nádoby se vztahuje k nejvyššímu tlaku, který se pravděpodobně vyskytuje na vrcholu nádoby během normálního provozu u nádob vystavených vnitřnímu tlaku; pro nádoby vystavené vnějšímu tlaku se vztahuje k nejvyššímu tlaku, který se pravděpodobně vyskytuje v horní části pláště během normálního provozu.
Návrhový tlak tlakové nádoby se vztahuje k tlaku použitému k určení tloušťky pláště nádoby při odpovídající návrhové teplotě, konkrétně k tlaku vyznačenému na typovém štítku nádoby; tato hodnota nesmí být menší než maximální pracovní tlak. Když statický tlak sloupce kapaliny působící na určité části nádoby nebo na součásti nesoucí tlak dosáhne 5 % návrhového tlaku, musí se pro návrhové výpočty těchto dílů nebo součástí použít součet návrhového tlaku a statického tlaku kapalinového sloupce. U tlakových nádob vybavených bezpečnostním pojistným zařízením nesmí být návrhový tlak nižší než otevírací tlak nebo tlak při roztržení pojistného zařízení. Konstrukční tlak nádoby se určí v souladu s příslušnými ustanoveními GB150.
Teplota. Teplota kovu se vztahuje k průměrné teplotě součásti nesoucí tlak v její tloušťce průřezu. Za žádných okolností nesmí povrchová teplota kovové součásti překročit povolenou provozní teplotu ocelového materiálu.
Návrhová teplota se vztahuje k teplotě kovu tlakové součásti stanovené pro normální provozní podmínky při odpovídajícím návrhovém tlaku; tato hodnota nesmí být nižší než maximální teplota kovu, které součást pravděpodobně dosáhne. Pro teploty kovu pod 0 stupňů nesmí být návrhová teplota vyšší než minimální teplota kovu, které součást pravděpodobně dosáhne. Návrhová teplota nádoby (tj. návrhová teplota média vyznačená na typovém štítku nádoby) se vztahuje na návrhovou teplotu pláště.
Střední. Ve výrobních procesech je zapojena široká škála procesních médií a existují různé klasifikační metody. Podle skupenství látky se dělí na plyny, kapaliny, zkapalněné plyny, čisté látky a směsi. Na základě chemických vlastností jsou klasifikovány do čtyř kategorií: hořlavé, hořlavé, inertní a spalování podporující. Na základě stupně toxicity pro člověka jsou dále klasifikovány do čtyř úrovní nebezpečnosti: extrémně nebezpečné (I), vysoce nebezpečné (II), středně nebezpečné (III) a mírně nebezpečné (IV). Hořlavá média: Vztahuje se k plynům, které mají po smíchání se vzduchem spodní mez výbušnosti menší než 10 % nebo rozdíl mezi horní a dolní mezí výbušnosti 20 % nebo větší (např. monomethylamin, ethan, ethylen).
Toxická média: Klasifikace úrovní toxicity médií se řídí „Předpisy bezpečnostního technického dozoru pro tlakové nádoby“ (dále jen „Předpisy“), které se odvolávají na GB 5044, „Klasifikace úrovní nebezpečí pro pracovní expozici toxickým látkám“. Maximální povolené koncentrace jsou: extrémně nebezpečné (třída I) < 0,1 mg/m³; vysoce nebezpečné (třída II) 0,1 až < 1,0 mg/m³; středně nebezpečné (třída III) 1,0 až < 10 mg/m³; a mírně nebezpečné (třída IV) Větší nebo rovné 10 mg/m³.
Je-li médiem v tlakové nádobě směs, musí oddělení konstrukce procesu projekční organizace nebo oddělení výrobní technologie uživatelské organizace určit úroveň toxicity nebo stav hořlavosti na základě složení média a stanovených zásad klasifikace.
Korozivní média: Petrochemická média kladou na materiály používané pro tlakové nádoby specifické požadavky na odolnost proti korozi. V některých případech může přítomnost nečistot v médiu drasticky urychlit korozi. Vzhledem k tomu, že se typy a vlastnosti korozivních médií liší a podmínky procesu se liší, mění se také korozivnost médií. Při výběru materiálů pro tlakové nádoby je tedy třeba zajistit nejen splnění požadavků na mechanické vlastnosti pro provozní podmínky, ale také to, že materiály mají dostatečnou odolnost proti korozi; v případě potřeby musí být provedena specifická antikorozní opatření.